Muďoul - Asimina triloba (paw-paw)

Muďoul trojlaločný (Asimina triloba) si získal mnohou různých názvů: indiánský banán, banán chudáka, hoosier banán, pawpaw. Indiánský banán je vlastně název exotického ovoce, které si vypěstujeme i v našich zahradách. Přitom kvalita a chuť plodů je se známými banány skutečně srovnatelná. Tento exotický, opadavý, ovocný strom má dokonce jedny z nejkvalitnějších exotických plodů, obsahujících nejvíce bílkovin.

Muďoul (Asimina) je rodem nižších dvouděložných rostlin z čeledi láhevníkovité (Annonaceae). Tyto opadavé dřeviny mají jednoduché střídavé listy a značně velké květy. Rod muďoul zahrnuje 8 druhů a ve volné přírodě je rozšířen v jihovýchodních oblastech USA, především na Floridě, nepatrně ale přesahuje až do Kanady. Vlastně jde o jediný rod čeledi láhevníkovité, který zasahuje do mírného pásu.

Přes svůj exotický původ je muďoul velice houževnatou dřevinou, která se k nám dostala okolo roku 1990, čili s pádem železné opony. Do té doby byl znám pouze botaniky. Navíc je tento strom svou stavbou i velmi dekorativní. Jeho plody, které jsou vzdáleně podobné banánům, obsahují podobné látky a též se v kuchyni podobně zpracovávají.
Muďoul je velice přizpůsobivý strom, nejraději však má půdy bohaté na živiny a humus, půdy vlhké a snese vyšší obsah vápníku v půdě. Raší velmi pozdě a proto zdatně uniká i pozdním jarním mrazíkům. V době vegetačního klidu přitom přežije i mráz větší jak –25 °C. Muďoul kvete 2 až 3 týdny, což mu v zahradě dodává na zdobnosti.

Nejjednodušším způsobem, jak muďoul získat, je koupě mladého stromku. Ale pozor, kultivary, které jsou schopny rodit, musí být naroubované. Ovšem právě tyto roubovance tvoří korunu s dostatkem plodného dřeva. Zprvu strom vyžaduje střídmý výchovný řez a v dalších letech bude stačit řez udržovací, díky kterému zachováme tvar a další vlastnosti koruny.

Při výsadbě mladého stromku nesmíme narušit jeho kořenový bal a obnažit kůlový kořen. Byl by to pro stromek značný šok, který by nemusel přežít. Kořenový systém muďoulu je chudý na drobné kořenové vlášení, proto je tolik choulostivý.

Muďoul dorůstá výšky 2 až 12 m, může tedy být keřem, malým stromkem, i velkým stromem. Borku má tenkou, tmavě hnědou, podélně praskající. Jeho dřevo je zeleno-žluté, lehké, měkké, hrubě zrnité a houbovité. Pupeny jsou malé, hnědé a chlupaté. Listy jednoduché, střídavé, vejčité, celokrajné, lysé nebo chlupaté, 20 až 35 cm dlouhé a 10 až 15 cm široké. Zcela vyvinuté jsou hladké, na líci sytě zelené, na rubu světlejší, na podzim se zbarvují rezavě žlutě.

Vůně rozdrcených listů připomíná zelenou papriku, nepříjemně páchnoucí květy vyrůstají jednotlivě nebo po 7 až 8 v úžlabních svazečcích. Jsou velké 4 až 6 cm v průměru, mají 3 kališní a 6 korunních lístků ve dvou nestejných kruzích. Kališní lístky jsou zelené, chlupaté, korunní jsou bílé, fialové až červenohnědé. Na bázi korunních lístků jsou přítomna nektária. Plody muďoulu jsou velké bobule, obvykle v souplodí po 3 až 5 z jednoho květu, 3 až 16 cm dlouhé, se třemi až mnoha semeny.

Muďoul je zajímavý i svými léčivými vlastnostmi, obsahuje totiž látky, které jsou testovány pro alternativní léčbu rakoviny. Produkce účinných látek se však u jednotlivých jedinců muďoulu velmi liší.

Plody muďoulu jsou největším původním ovocem Severní Ameriky. Za zralosti však mají velice krátkou trvanlivost. Chutí se podobají banánu a mangu, přičemž mají více bílkovin než většina ostatních druhů ovoce. Plody můžeme sušit do marmelád nebo želé, případně kompotovat. Lze z nich vyrobit dort či upéct koláč. Pozor však na semena, která obsahují toxické acetogeniny (polyketidy) s insekticidními vlastnostmi. Některé indiánské kmeny používají suchý prášek ze semen muďoulu na hlavy dětí proti vším.

A právě muďoul trojlaločný (Asimina triloba) je jediný zástupce čeledi, který je schopen přežít středoevropské zimy. Dlužno však říci, že v našich podmínkách dosahuje pouze keřovitého vzrůstu, o statném stromu si nechme jen zdát.