Blog

Tomely vhodné na pěstování v Čechách a na Slovensku

Ovoce bohů

Kaki zvané také Hurmi kaki, tomel či churma pochází z východní Asie, ale přesný původ je neznámý. Znali ho už starověcí Řekové, kteří ho pojmenovali Diospyros, což v překladu znamená ovoce bohů. Přestože připomíná rajče, nemá s ním nic společného. Hurmi kaki jsou plody stromu ebenovníku rajčatového (Diospyros kaki), jenž kromě ovocem sladké chuti připomínajícím jablko, meloun a meruňky vyniká velmi tvrdým a těžkým dřevem – černým ebenem.

Jak poznat, které kaki pěstovat?

Odrůdová skladba tomelu je velmi široká a do současnosti bylo popsáno téměř 900 odrůd. Pěstují se odrůdy tomelu japonského, tomelu viržinského, či kříženci tomelu kavkazského a viržinského. Čím se od sebe liší? Tomel japonský (Diospyros kaki) je nejvíce choulostivý, proto se pěstuje většinou jen jako kontejnerová rostlina. Na druhou stranu, tomel japonský dává největší a nejchutnější plody.

Tomel viržinský (Diospyros virginiana) se hodí i pro výsadbu na zahradu, neboť snáší mráz i mínus 25° C. Plody jsou však velmi malé, maximálně pět centimetrů v průměru a o poznáni horší jakosti ve srovnání s tomelem japonským. Na zahradě se tomel viržinský uplatní spíše jako solitérní dřevina než jako užitková rostlina.

Tomel kavkazský nebo taky obecný (Diospyros lotus) se většinou používá jako podnož pro roubování tomelem japonským, neboť jeho vlastností je vysoká odolnost proti mrazu.

V obchodech se většinou setkáme se sazenicemi kultivarů tomelu japonského, které jsou schopny přezimovat i v našich podmínkách a současně zaručují kvalitní plody.

Hurmi kaki  je odolné, ale i choulostivé

Kupodivu, exotické dřevině se daří i v našich podmínkách, například tam, kde se daří pěstovat kiwi, a při dobré péči se odvděčí bohatou úrodou. Stanoviště vybíráme co nejslunnější, s co největší akumulací tepla,  například u stěny domu. Čím více chráněné stanoviště proti větrům vybereme, tím lépe. Půdu můžeme vylepšit přidáním standardního zahradnického substrátu. Pravidelná závlaha je potřebná při sušších obdobích a první dva až tři roky po výsadbě. Většina odrůd je samosprašná, takže pro tvorbu plodů postačí jedna rostlina. K výživě stačí běžné hnojení s obsahem stopových prvků (Cererit, Kristalon). Škůdci rostlinu v našich podmínkách nenapadají, neboť u nás její domácí škůdci nežijí. Po výsadbě na stanoviště je vhodné minimálně první rok během zimy rostlinu mírně chránit – např. chvojím nebo nakopčením kmene zeminou do výšky 50 cm. Nezbytná je i ochrana kmene proti zimnímu slunci, především od jižní strany. Vápenný nátěr nestačí, proto kmen chráníme dvojitou vrstvou bílé netkané textilie napnuté mezi dvěma bambusovými tyčkami či deskou opřenou o kmen.

Kdy budeme sklízet?

Kvetení nastává v druhé polovině května a trvá 2 až 3 týdny.  V případě mrazového poškození strom spolehlivě regeneruje, ovšem už bez kvetení.

Plody dozrávají koncem září až října. Nezralé plody jsou nepoživatelné, trpké. Nejjednodušší a nejspolehlivější způsob je nechat plody přejít mrazem. V takovém stavu se mohou nechat na stromě až do Vánoc či je nechat společně s jablky "dojít" při pokojové teplotě.

Hurmi kaki ze semen

Pokud se rozhodnete pro pěstování "od semínka", měli byste semena stratifikovat v chladničce a vysít je až v únoru do substrátu bohatého na živiny do hloubky 4 až 5 cm. Vyklíčí přibližně za měsíc, ale připravte se na to, že semenáčky budou růst velmi pomalu. S výsadbou do zahrady si počkáte tři až čtyři roky a na plody ještě o něco déle. Semenáče totiž plodí velmi pozdě a navíc nevíte, jakými chuťovými vlastnostmi budou disponovat plody. Z toho důvodu pěstitelé raději kupují vyzkoušené štěpované odrůdy, u nichž je v našich podmínkách plodnost zaručena.

Muďoul trojlaločný (Asimina triloba) si získal mnohou různých názvů: indiánský banán, banán chudáka, hoosier banán, pawpaw. Indiánský banán je vlastně název exotického ovoce, které si vypěstujeme i v našich zahradách. Přitom kvalita a chuť plodů je se známými banány skutečně srovnatelná. Tento exotický, opadavý, ovocný strom má dokonce jedny z nejkvalitnějších exotických plodů, obsahujících nejvíce bílkovin.

Muďoul (Asimina) je rodem nižších dvouděložných rostlin z čeledi láhevníkovité (Annonaceae). Tyto opadavé dřeviny mají jednoduché střídavé listy a značně velké květy. Rod muďoul zahrnuje 8 druhů a ve volné přírodě je rozšířen v jihovýchodních oblastech USA, především na Floridě, nepatrně ale přesahuje až do Kanady. Vlastně jde o jediný rod čeledi láhevníkovité, který zasahuje do mírného pásu.

Přes svůj exotický původ je muďoul velice houževnatou dřevinou, která se k nám dostala okolo roku 1990, čili s pádem železné opony. Do té doby byl znám pouze botaniky. Navíc je tento strom svou stavbou i velmi dekorativní. Jeho plody, které jsou vzdáleně podobné banánům, obsahují podobné látky a též se v kuchyni podobně zpracovávají.
Muďoul je velice přizpůsobivý strom, nejraději však má půdy bohaté na živiny a humus, půdy vlhké a snese vyšší obsah vápníku v půdě. Raší velmi pozdě a proto zdatně uniká i pozdním jarním mrazíkům. V době vegetačního klidu přitom přežije i mráz větší jak –25 °C. Muďoul kvete 2 až 3 týdny, což mu v zahradě dodává na zdobnosti.

Nejjednodušším způsobem, jak muďoul získat, je koupě mladého stromku. Ale pozor, kultivary, které jsou schopny rodit, musí být naroubované. Ovšem právě tyto roubovance tvoří korunu s dostatkem plodného dřeva. Zprvu strom vyžaduje střídmý výchovný řez a v dalších letech bude stačit řez udržovací, díky kterému zachováme tvar a další vlastnosti koruny.

Při výsadbě mladého stromku nesmíme narušit jeho kořenový bal a obnažit kůlový kořen. Byl by to pro stromek značný šok, který by nemusel přežít. Kořenový systém muďoulu je chudý na drobné kořenové vlášení, proto je tolik choulostivý.

Muďoul dorůstá výšky 2 až 12 m, může tedy být keřem, malým stromkem, i velkým stromem. Borku má tenkou, tmavě hnědou, podélně praskající. Jeho dřevo je zeleno-žluté, lehké, měkké, hrubě zrnité a houbovité. Pupeny jsou malé, hnědé a chlupaté. Listy jednoduché, střídavé, vejčité, celokrajné, lysé nebo chlupaté, 20 až 35 cm dlouhé a 10 až 15 cm široké. Zcela vyvinuté jsou hladké, na líci sytě zelené, na rubu světlejší, na podzim se zbarvují rezavě žlutě.

Vůně rozdrcených listů připomíná zelenou papriku, nepříjemně páchnoucí květy vyrůstají jednotlivě nebo po 7 až 8 v úžlabních svazečcích. Jsou velké 4 až 6 cm v průměru, mají 3 kališní a 6 korunních lístků ve dvou nestejných kruzích. Kališní lístky jsou zelené, chlupaté, korunní jsou bílé, fialové až červenohnědé. Na bázi korunních lístků jsou přítomna nektária. Plody muďoulu jsou velké bobule, obvykle v souplodí po 3 až 5 z jednoho květu, 3 až 16 cm dlouhé, se třemi až mnoha semeny.

Muďoul je zajímavý i svými léčivými vlastnostmi, obsahuje totiž látky, které jsou testovány pro alternativní léčbu rakoviny. Produkce účinných látek se však u jednotlivých jedinců muďoulu velmi liší.

Plody muďoulu jsou největším původním ovocem Severní Ameriky. Za zralosti však mají velice krátkou trvanlivost. Chutí se podobají banánu a mangu, přičemž mají více bílkovin než většina ostatních druhů ovoce. Plody můžeme sušit do marmelád nebo želé, případně kompotovat. Lze z nich vyrobit dort či upéct koláč. Pozor však na semena, která obsahují toxické acetogeniny (polyketidy) s insekticidními vlastnostmi. Některé indiánské kmeny používají suchý prášek ze semen muďoulu na hlavy dětí proti vším.

A právě muďoul trojlaločný (Asimina triloba) je jediný zástupce čeledi, který je schopen přežít středoevropské zimy. Dlužno však říci, že v našich podmínkách dosahuje pouze keřovitého vzrůstu, o statném stromu si nechme jen zdát.

Charakteristika rostliny
Jujuba je opadavý nízký strom nebo keř subtropického až temperátního pásma. Větve jsou neuspořádaně tvarované s párem trnů u každého nodu. Existují i druhy téměř beztrnné. Jujuba patří mezi pomalu rostoucí dřeviny. Asi ve 4 letech dorůstá výšky 1 m, v 10 letech 2 m, ve 20 letech 3 m a stromy staré 60 let dorůstají výšky až 12 m, při 35 cm v průměru kmene. Plodem je podlouhlá vejcovitá, hruškovitá až kulovitá peckovice s tmavě červeným nebo až hnědým lesklým oplodím, dlouhá 2 – 5 cm, zpočátku zelená, při dozrávání dostává oranžově žlutou až červeně hnědou barvu. Přezrálé a dosušené vypadají jako čerstvé datle nebo olivy. Dužnina, je masitá, zelenavě bílá až nažloutlá, sladké až navinulé a aromatické vůně, křupavá až houbovitá, proto je výhodné nechat plody po sklizni nějaký čas zavadnout, aby se dužnina trochu vysušila. Potom se stává křehkou a sladkou, ale má celkem nevyrovnanou chuť. Semeno – pecka je vřetenovitá, k oběma koncům zašpičatělá. Ze semeníku se vytváří peckovice s jednou peckou, která může obsahovat 1 – 3 embrya. Pecka je tvrdá. Existují i bezsemenné plody, vzniklé partenokarpicky.

Ekologické nároky
Nároky na teplotu
Jujuba je typickou, nenáročnou dřevinou subtropického kontinentálního klimatu. Výborně roste a plodí i při teplotách 35 – 38 °C. Velmi pozdě dozrává a je-li studený podzim, špatně vyzrává. Dobře roste v sušším prostředí obzvláště s horkým suchým létem. Nejdůležitější pro ni je slunná poloha. Možné umístění představuje studený skleník nebo chráněná poloha jižních, teplých vinorodých oblastí. Vyhovující prostředí je s průměrnou roční teplotou neklesající pod 10 °C. Jujuba v našich podmínkách snáší až – 24 °C.

Nároky na půdu
Na půdu není jujuba náročná. Vyhovuje písčitá i jílovitá, hluboká půda. Nejvíce jí prospívají teplá slunečná a závětrná místa, kyprá, písčito-hlinitá půda dobře propustná pro vodu a vzduch. Má velkou přizpůsobivost jak suchým tak i zamokřeným nebo zasoleným půdám. Roste a plodí i na chudých půdách, kde by se jiným subtropickým dřevinám nedařilo.

Nároky na vláhu
V podmínkách, kdy je rostlina zavlažována, je její základní kořenová masa rozložena v hloubce 0,8 – 1 m, s další hloubkou kořenů ubývá. V nezavlažovaných systémech je maximum hlavních kořenů rozloženo v hloubce 2 m a jednotlivé kořeny pronikají až do hloubky 2,6 m.
Z hlediska nástupu do vegetace, bylo pozorováno, že jujuba v podmínkách ČR (Jižní Morava) začíná rašit koncem března až začátkem dubna. Počátek kvetení je ve skleníku pozorován od konce dubna až začátkem května a ve venkovní výsadbě koncem května až v polovině června. Sklizeň plodů je v období od poloviny října do začátku září. Vegetační doba se pohybuje od 188 do 179 dní. K dozrání plodů jujuba vyžaduje co nejdelší a co nejteplejší podzim, proto je vhodné k pěstování v podmínkách České republiky použít co nejranější odrůdy.

Obsahové látky
Plody
Nutričně je nejdůležitější obsah vitamínu C v množství 400 – 1000 mg.100 g-1 čerstvých plodů. Mezi další významné obsahové látky patří triterpenoidní kyselina oleanolová, betulinová, ursulová, dále to jsou fenoly, tanin, betulin, jujubogenin, jujubosid, flavon C-glykosid a spinosin, třísloviny, červené barvivo eretrozifil, rutin, z vitamínů jsou to kromě vitaminu C, thiamin (B1), riboflavin (B2), pyridoxin (B6), niacin (PP) a provitamin -karoten. Plody dále obsahují 2,6 – 3,4 % bílkovin, 3,7 % tuků a 25 – 32 % sacharidů. Z minerálních látek je to draslík, železo, vápník, fosfor, hořčík, sodík, zinek, mangan, měď, kobalt a jód.

Listy
Listy obsahují cukry, -karoten, tanin, flavonové glykosidy, saponiny, kumariny, pryskyřici, sliz, vitamin C (69 mg . 100g –1 ), kyselinu jablečnou a octovou. V kůře se nachází leukopelargonidin, leukocyanidin a kyselina betulinová. Šťávy listů jujuby mají jako jediné podivuhodnou vlastnost. Ať čerstvé nebo sušené obsahují látku, která paralyzuje buňky, které vnímají sladkou chuť, tzn., že ruší schopnost vnímání sladkosti. Pokoušeme-li její listy, pak na půl až na celou hodinu ztrácíme pojem sladkosti, necítíme sladkou chuť. Jíme-li cukr, zdá se nám, že koušeme do křídy. Krystalový cukr vyvolává pocit písku, med chutná jako kolomaz. Po hodině se začne sladkost opět vnímat. V současnosti stále probíhají intenzivní laboratorní analýzy této jedinečné látky.

Semena
Semena obsahují quercetin-3-O-glukosid, quercetin-3-O-diglukosid, quercetin-3-O-rutinosid, rhamnetin a eriodictiol. V roce 1990 byly ze semen jujuby izolovány peptidické alkaloidy sanjoinin B, D, F, G2, frangufolin, amphibin D a cyklický peptid – sanjoinenin. Dále semena obsahují triterpenoidní saponiny jujubosid A a B, jejich sapogenin jujubogenin, dále flavonoidní glykosidy swertisin a spinosin, steroidní glykosid daukosterol aj.

Význam a využití
Plody
Potravinářský význam
Hlavní zpracování plodů spočívá v kompotování, vaření, výrobě povidel, pyré, marinády, při výrobě dortů, pečiva, bonbónů, a dále k přípravě tzv. cukat, což je ovoce uvařené v cukru. Využívají se také k přípravě vitaminových nápojů, k mražení a k sušení. Po uležení získávají plody osobité aroma a používají se jako dezert k vínu. Někde se podávají jujuby k rybám nebo s kaší, zpravidla sušené, které se také dávají do pudinků, sušenek, do ovocných chlebíčků. Sušené jujuby se proslazují a prodávají se posypané práškem z aromatických bylin jako tzv. čínské datle. V Indonésii se mladé listy upravují jako zelenina. Z čerstvých plodů se připravuje želé nebo sýry.

Léčivé účinky
Jujuba má kromě své ovocnářské hodnoty velký význam jako léčivá rostlina. Široké uplatnění v léčitelství má především v zemi svého původu, tedy v Číně. Galén jujubě připisoval blahodárné působení na žaludek a trávicí systém. Avicena doporučoval zlepšovat tučnou stravu přidáním ovoce a zdůrazňoval jujubu. Arabský lékař Massich věřil, že jujuba zklidňuje záchvat astmatu a zlepšuje příznaky arteriosklerózy. Existují doklady, že plody jujuby chrání před rozličnými chorobami spojenými s nespavostí a před ztrátou mateřského mléka. Doporučuje se použití plodů proti kašli, nespavosti, neurózám, revmatickým bolestem, dále léčí poranění úst a stomatidy. Dále čistí krev a snižuje krevní tlak, uklidňuje bolesti jater, ledvin a močového měchýře. Mast zhotovená z prášku z plodů a medu, dobře hojí rány. Dále jsou zmínky o protirakovinných účincích. Prášek z jujuby v 80 % alkoholu se doporučuje na popáleniny prvního stupně.

Semena
Semena léčí nespavost a celkovou slabost, bušení srdce, hypertenzi, chronickou žízeň, nadměrné pocení a podvýživu, má tonizující účinky na organismus, uklidňuje nervy, posiluje kosti a šlachy. Snižuje pocení. Zevně se používá na rány.

Listy
V Číně se používají pro výrobu očních kapek, dále ke snížení horečky a také ve vlasové kosmetice pro růst vlasů. Dále se listy jujuby používají jako krmivo pro ovce a kozy, a také jako potrava pro bource morušového. Listy se používají při léčení zimnice. Jsou výborným prostředkem k povzbuzení krevního oběhu.

Dřevo a kůra
Dřevo jujuby je nažloutlé, s tmavočerveným jádrem, pevné, tvrdé a velmi těžké. Je ceněno zvláště pro soustružnické práce. V kůře jujuby je obsaženo 4 – 7,2 % tříslovin, v kořenech až 9,3 %. Piliny ze dřeva jujuby, rozdrcené na prášek a použité vnitřně pomáhají proti kolice tlustého střeva. Kořeny jujuby se používají při léčbě zimnice a také podporují růst vlasů. Kůra se používá při zánětu víček.

Náš článek

Ve spolupráci se společností ANTEE jsme pro vás připravili nový e-shop!

Prodáváme na nové prodejní zahradě v Staré Lípě v České Lípě, orientační adresa popisné číslo Liberecká 66 (bílý domek), za ním prudce doprava na polní cestu zpevněnou kamenivem po 100m dorazíte k novému plotu, kde je naše provozovna.

Prodej probíhá vždy o víkendu mezi 10:00-13:00 nebo po domluvě.

Kdybyste něco sháněli nebo plánovali k nám cestu, neváhejte nás kontaktovat na emailu netradicniovoce@gmail.com nebo telefonu +420 774 287 770, ideálně po 14:30.