Cicimek - Zipiphus jujuba (čínská datle)

Charakteristika rostliny
Jujuba je opadavý nízký strom nebo keř subtropického až temperátního pásma. Větve jsou neuspořádaně tvarované s párem trnů u každého nodu. Existují i druhy téměř beztrnné. Jujuba patří mezi pomalu rostoucí dřeviny. Asi ve 4 letech dorůstá výšky 1 m, v 10 letech 2 m, ve 20 letech 3 m a stromy staré 60 let dorůstají výšky až 12 m, při 35 cm v průměru kmene. Plodem je podlouhlá vejcovitá, hruškovitá až kulovitá peckovice s tmavě červeným nebo až hnědým lesklým oplodím, dlouhá 2 – 5 cm, zpočátku zelená, při dozrávání dostává oranžově žlutou až červeně hnědou barvu. Přezrálé a dosušené vypadají jako čerstvé datle nebo olivy. Dužnina, je masitá, zelenavě bílá až nažloutlá, sladké až navinulé a aromatické vůně, křupavá až houbovitá, proto je výhodné nechat plody po sklizni nějaký čas zavadnout, aby se dužnina trochu vysušila. Potom se stává křehkou a sladkou, ale má celkem nevyrovnanou chuť. Semeno – pecka je vřetenovitá, k oběma koncům zašpičatělá. Ze semeníku se vytváří peckovice s jednou peckou, která může obsahovat 1 – 3 embrya. Pecka je tvrdá. Existují i bezsemenné plody, vzniklé partenokarpicky.

Ekologické nároky
Nároky na teplotu
Jujuba je typickou, nenáročnou dřevinou subtropického kontinentálního klimatu. Výborně roste a plodí i při teplotách 35 – 38 °C. Velmi pozdě dozrává a je-li studený podzim, špatně vyzrává. Dobře roste v sušším prostředí obzvláště s horkým suchým létem. Nejdůležitější pro ni je slunná poloha. Možné umístění představuje studený skleník nebo chráněná poloha jižních, teplých vinorodých oblastí. Vyhovující prostředí je s průměrnou roční teplotou neklesající pod 10 °C. Jujuba v našich podmínkách snáší až – 24 °C.

Nároky na půdu
Na půdu není jujuba náročná. Vyhovuje písčitá i jílovitá, hluboká půda. Nejvíce jí prospívají teplá slunečná a závětrná místa, kyprá, písčito-hlinitá půda dobře propustná pro vodu a vzduch. Má velkou přizpůsobivost jak suchým tak i zamokřeným nebo zasoleným půdám. Roste a plodí i na chudých půdách, kde by se jiným subtropickým dřevinám nedařilo.

Nároky na vláhu
V podmínkách, kdy je rostlina zavlažována, je její základní kořenová masa rozložena v hloubce 0,8 – 1 m, s další hloubkou kořenů ubývá. V nezavlažovaných systémech je maximum hlavních kořenů rozloženo v hloubce 2 m a jednotlivé kořeny pronikají až do hloubky 2,6 m.
Z hlediska nástupu do vegetace, bylo pozorováno, že jujuba v podmínkách ČR (Jižní Morava) začíná rašit koncem března až začátkem dubna. Počátek kvetení je ve skleníku pozorován od konce dubna až začátkem května a ve venkovní výsadbě koncem května až v polovině června. Sklizeň plodů je v období od poloviny října do začátku září. Vegetační doba se pohybuje od 188 do 179 dní. K dozrání plodů jujuba vyžaduje co nejdelší a co nejteplejší podzim, proto je vhodné k pěstování v podmínkách České republiky použít co nejranější odrůdy.

Obsahové látky
Plody
Nutričně je nejdůležitější obsah vitamínu C v množství 400 – 1000 mg.100 g-1 čerstvých plodů. Mezi další významné obsahové látky patří triterpenoidní kyselina oleanolová, betulinová, ursulová, dále to jsou fenoly, tanin, betulin, jujubogenin, jujubosid, flavon C-glykosid a spinosin, třísloviny, červené barvivo eretrozifil, rutin, z vitamínů jsou to kromě vitaminu C, thiamin (B1), riboflavin (B2), pyridoxin (B6), niacin (PP) a provitamin -karoten. Plody dále obsahují 2,6 – 3,4 % bílkovin, 3,7 % tuků a 25 – 32 % sacharidů. Z minerálních látek je to draslík, železo, vápník, fosfor, hořčík, sodík, zinek, mangan, měď, kobalt a jód.

Listy
Listy obsahují cukry, -karoten, tanin, flavonové glykosidy, saponiny, kumariny, pryskyřici, sliz, vitamin C (69 mg . 100g –1 ), kyselinu jablečnou a octovou. V kůře se nachází leukopelargonidin, leukocyanidin a kyselina betulinová. Šťávy listů jujuby mají jako jediné podivuhodnou vlastnost. Ať čerstvé nebo sušené obsahují látku, která paralyzuje buňky, které vnímají sladkou chuť, tzn., že ruší schopnost vnímání sladkosti. Pokoušeme-li její listy, pak na půl až na celou hodinu ztrácíme pojem sladkosti, necítíme sladkou chuť. Jíme-li cukr, zdá se nám, že koušeme do křídy. Krystalový cukr vyvolává pocit písku, med chutná jako kolomaz. Po hodině se začne sladkost opět vnímat. V současnosti stále probíhají intenzivní laboratorní analýzy této jedinečné látky.

Semena
Semena obsahují quercetin-3-O-glukosid, quercetin-3-O-diglukosid, quercetin-3-O-rutinosid, rhamnetin a eriodictiol. V roce 1990 byly ze semen jujuby izolovány peptidické alkaloidy sanjoinin B, D, F, G2, frangufolin, amphibin D a cyklický peptid – sanjoinenin. Dále semena obsahují triterpenoidní saponiny jujubosid A a B, jejich sapogenin jujubogenin, dále flavonoidní glykosidy swertisin a spinosin, steroidní glykosid daukosterol aj.

Význam a využití
Plody
Potravinářský význam
Hlavní zpracování plodů spočívá v kompotování, vaření, výrobě povidel, pyré, marinády, při výrobě dortů, pečiva, bonbónů, a dále k přípravě tzv. cukat, což je ovoce uvařené v cukru. Využívají se také k přípravě vitaminových nápojů, k mražení a k sušení. Po uležení získávají plody osobité aroma a používají se jako dezert k vínu. Někde se podávají jujuby k rybám nebo s kaší, zpravidla sušené, které se také dávají do pudinků, sušenek, do ovocných chlebíčků. Sušené jujuby se proslazují a prodávají se posypané práškem z aromatických bylin jako tzv. čínské datle. V Indonésii se mladé listy upravují jako zelenina. Z čerstvých plodů se připravuje želé nebo sýry.

Léčivé účinky
Jujuba má kromě své ovocnářské hodnoty velký význam jako léčivá rostlina. Široké uplatnění v léčitelství má především v zemi svého původu, tedy v Číně. Galén jujubě připisoval blahodárné působení na žaludek a trávicí systém. Avicena doporučoval zlepšovat tučnou stravu přidáním ovoce a zdůrazňoval jujubu. Arabský lékař Massich věřil, že jujuba zklidňuje záchvat astmatu a zlepšuje příznaky arteriosklerózy. Existují doklady, že plody jujuby chrání před rozličnými chorobami spojenými s nespavostí a před ztrátou mateřského mléka. Doporučuje se použití plodů proti kašli, nespavosti, neurózám, revmatickým bolestem, dále léčí poranění úst a stomatidy. Dále čistí krev a snižuje krevní tlak, uklidňuje bolesti jater, ledvin a močového měchýře. Mast zhotovená z prášku z plodů a medu, dobře hojí rány. Dále jsou zmínky o protirakovinných účincích. Prášek z jujuby v 80 % alkoholu se doporučuje na popáleniny prvního stupně.

Semena
Semena léčí nespavost a celkovou slabost, bušení srdce, hypertenzi, chronickou žízeň, nadměrné pocení a podvýživu, má tonizující účinky na organismus, uklidňuje nervy, posiluje kosti a šlachy. Snižuje pocení. Zevně se používá na rány.

Listy
V Číně se používají pro výrobu očních kapek, dále ke snížení horečky a také ve vlasové kosmetice pro růst vlasů. Dále se listy jujuby používají jako krmivo pro ovce a kozy, a také jako potrava pro bource morušového. Listy se používají při léčení zimnice. Jsou výborným prostředkem k povzbuzení krevního oběhu.

Dřevo a kůra
Dřevo jujuby je nažloutlé, s tmavočerveným jádrem, pevné, tvrdé a velmi těžké. Je ceněno zvláště pro soustružnické práce. V kůře jujuby je obsaženo 4 – 7,2 % tříslovin, v kořenech až 9,3 %. Piliny ze dřeva jujuby, rozdrcené na prášek a použité vnitřně pomáhají proti kolice tlustého střeva. Kořeny jujuby se používají při léčbě zimnice a také podporují růst vlasů. Kůra se používá při zánětu víček.